6C-34

Maserati 6C-34 se na tratích objevovalo téměř souběžně se svým předchůdcem 8CM. Vůz nebyl na první pohled tak úspěšný jako 8CM. Nebylo to však nekvalitou a malým výkonem stroje, ale zásadně jinou konkurencí, která se na počátku 30. let objevila na závodních tratích. Německé monoposty Auto Union a Mercedes výkonově válcovali svoji konkurenci. Tazio Nuvolari byl jedním z mála, kteří německým vozům stačil a dokázal je porazit i o třídu slabšími stroji. Od roku 1934 byl svět Grand Prix významně ovlivněn technickými možnostmi a finančními prostředky německých týmů díky bohatým státním subvencím.

Stavba tohoto závodního speciálu určeného výhradně pro závody typu GP vycházela z podvozku 8CM a nového 6ti válcového motoru s větším objemem motoru. Nový objem 3734 cm3 proti 2991 cm3 8CM vycházel z předpokladů, že vyšší objem motoru vykáže vyšší výkon, zatímco menší počet válců by měl zajistit - alespoň na papíře - nižší hmotnost motoru. Motor nové 6C-34 při vrtání 84x112 mm, objemu 3734 cm3 podával výkon 270 koní při 5300 otáčkách za minutu a dosahoval maximální rychlosti až 270 km/hod. Premiéra tohoto vozu se odehrála pod taktovkou T. Nuvolariho na GP Itálie 9. září 1934. Nuvolari zde sice jel na Maserati 8CM, ale s novým motorem 6C-34 a dojel na 5. místě.

Při stavbě a koncepci Maserati 6C-34 vycházel Ernesto Maserati z nových předpisů stanovených Mezinárodní sportovní komisí (CSI - Comission Sportive Internationale) pro léta 1934 - 1937. Ty proti předcházejícímu období tzv. "volné formule" stanovovaly maximální hmotnost vozu bez chladící kapaliny, pohonných hmot, náhradního kola a pneumatik 750 kg. To znamenalo pohotovostní hmotnost bez řidiče 1000 - 1150 kg.

Vedle závodů GP se specielně upravená silniční verze Maserati 6C-34 pilotovaná Achillem Varzim účastnila také závodu Migle Millia.